My First Weekly Workout - úvod

Ahoj ,přináším vám první článek z sekce zdraví ,kde se budu zaměřovat na to co cvičím, co pro sebe dělám.

Ale na začátek jak a proč jsem začala něco dělat se svým zdravým/ životem / problémem

tento článek bude jen kecací, takže pokud si chcete konkrétně přečíst co dělám, tak si počkejte na příští článek ;)

Mám skoliózu páteře, asi tak od +- 11 let .(teď si fakt nevzpomínám kdy mi to zjistili)
V té době jsem se školou chodila plavat ,tak se to lepšilo . Jenže pak jsme přestali a já jelikož se bojím vody ( když jsem byla malá vodu jsem milovala, ale jednou na dovolené ,jsem se topila a od té doby se bojím vody ) ,tak mě jen tak někdo do bazénu nedostane. A zbylo mi jen to cvičení. Bohužel jsem neměla žádnou vůli, a navíc mi připadalo ,že se to stejně nelepší tak jsem na cvičení kašlala . Občas mě třeba pár dní v roce chytlo, že bych si mohla zacvičit ,ale to bylo opravdu jen zřídka. A tak se to samozřejmě zhoršovalo

Posledních pár let si začala všímat ,že to jde poznat. Kvůli tomu jsem nenosila ramínková trička, ani nic co by mi mohlo záda odhalovat -např. plavky, šaty .. nic.
Sice mi mamka často říkala CVIČ!! Ale já  jsem necvičila, většinou se k něčemu musím sama donutit ,nepomůže mi když mi to budou říkat ti okolo. A možná jsem necvičila i tak trochu na truc. (asi pubertální vzdor , že ji nemusím vždycky poslouchat, ale asi jsem to měla zkusit na něčem jiném a než na svém zdraví )

S tím přišli i jiné problémy, nejen s oblečením ,ale i zdravotní - dýchání. Udýchám toho o hodně méně než ostatní, rychleji se zadýchám. Vždycky když jsem na alergologii foukala do spinometru (aspoň mysím ,že se tomu tak říká) ,tak jsem si připadala jak d***l když jsem nafoukala hrozně málo. Jenže to víc prostě nešlo a nebo vylezla jsem 2 patra a dýchala jsem jak kdybych běhala X metrů (nevím nemám odhad kolik je třeba 500m nebo 300m ).
Ale abych se aspoň trochu snažila se s tím něco dělat, tak když bylo teplo koupila jsem si bublifuk a foukala jsem bubliny abych se snažila si ty plíce aspoň trochu roztáhnout. (ale to jen když bylo teplo v zimě jsme to nezkoušela :D )
A i když jsem chtěla cvičit, tak byl ten problém ,že jsem nevěděla co. Z rehabilitace jsem si pamatovala jen pár cviků, a konkrétně na ty plíce,jsem si asi neuměla najít, nebo jsem nevěděla co přesně mám dát hledat. ..Nevím

To že se něco děje a ,že to opravdu není dobré co dělám (spíš nedělám) ,jsem si uvědomila , letos ke konci únoru ,18.-24. 2. jsme měli prázdniny . A po těch jsem zjistila ,že se mi dýchá špatněji. Nejvíc mi to došlo asi ve středu v účetnictví ,kde máme takovou nepřijemnou učitelku a jsme v učebně kterou nemám moc ráda , je tam vždycky horko a je v 2. patře.
Ten den jsem tu hodinu prožila tak, že jsem nedýchala normálně, ale hodně hluboce a vypadalo to ,že furt zívám . Ale jinak jsem to v té chvíli ,nedokázala dýchat. 

To byl ten spouštěcí moment ,který mě donutil jednat ! 
Bylo mi okamžitě jasné, co je příčina, ale pro jistotu jsem si našla jestli to spolu opravdu může souviset (skolióza s problémy s dýcháním) výsledek mě tudíž nepřekvapil. ANO . Ve zkratce svaly/kosti (nevím co přesně ,teď se mi to hledat nechce :D ) tlačí na ostatní orgány a jedním z nich můžou být třeba i plíce. S tím můžou souviset problémy s dýcháním.

Začalo mi být jasné ,že pokud nechci ,aby se to ještě více zhoršovalo (protože jsem tak špatně nedýchala jen v účetnictví ,ale i jiných předmětech ) , musím začít něco dělat. Musím začít CVIČIT !!!

Vzpomněla jsem si ,že jsem měla na několika papírech ,popsané cviky na skoliózu (a ploché nohy)
V té době už pro mě nebyl problém, prohledat pokoj a najít aspoň něco podle čeho bych měla cvičit (jen narážím na to když jsem psala, že jsem nevěděla co mám cvičit - a protože jsem nebyla tak odhodlaná, tak jsem byla líná něco hledat)
Ironií bylo, že jsem nějaký papír (jednu dvojstránku - tj. čtyři A4 plné cvičení) měla přišpendlenou na nástěnce nad stolem  Ale jelikož, jsem nástěnku už pár let nepoužívala, a protože tam toho mám přišpendleno fakt hodně ,ztratila jsem ponětí co tam vlastně mám. Ale naštěstí jsem si toho všimla :D :D

V tom týdnu ( 25.2. - 3.3 ) ,jsem cvičila jen dvakrát . Ale pozitivní pro mě bylo ,že jsem i za ty dva dny (ta středa, čtvrtek) cítila změnu.
Našla jsem cvičení, u kterého jsem hned když jsem hned cítila ,že mi pomáhá. I díky tomu jsem další 2 hodiny účetnictví zvládla lépe :)
A je to toto cvičení :

Sedněte si do tureckého sedu. Postupně několikrát spojujte ruce dlaněmi v úrovni - hrudníku, očí, hlavy.  Při nádechu tlačit a při výdechu povolit. 

... a to byl PRVNÍ DŮVOD ,kvůli které mu jsem začala cvičit a ten druhý ?? ..

POSTAVA .. 

Díky genům, jsem byla vždycky vyšší, ale nejvíc se to projevilo až v pubertě. Když jsem postupně všechny před rostla :D :D . Díky tomu ,že to bylo docela rychlé, tak jsem dlouhou dobu byla tak hubená, že jsem vypadala jako kost a kůže - tak jak vypadají anorektičky. (ale s tím přišli i ty zdravotní problémy)

Moje straší ségra mi tuto postavu vždy záviděla. Jenže já jsem vůbec za to ráda nebyla. Připadala jsem si blbě. Že jsem byla tak hubená, že jsem si mohla počítat kosti, že jsem se nemusela v nejmenším starat co jím, jelikož jsem měla rychlí metabolismus - kvůli růstu.  - NEVÁŽILA JSEM SI TOHO , STYDĚLA JSEM SE

Všude se psalo jak zhubnout ,ale já jsem chtěla spíš přibrat, abych nevypadala jak anorektička.

Teď si vzpomínám ,to byl jeden z důvodů ,proč jsem necvičila , všude byly reklamy, cvičte = zhubnete.  Děsila mě představa, že bych byla ještě hubenější .(samozřejmě teď vím, že bych nabrala na svalech a ,že bych nevypadala tak vychrtle , jenže v té době jsem to nikomu neřekla - možná kdybych to udělala a někdo mi vysvětlil ,že ta představa které se bojím, není tak hrozná, možná bych začala cvičit dříve - ale to už se nedozvím ) , proto jsem si říkávala, až trochu přiberu pak začnu cvičit. Samozřejmě jsem začala postupně přibírat, ale chyběla mi vůle cvičit. A tak jsem postupně přibrala  na těch nejblbějších partiích - bříško, stehna, zadeček - kde ,(jak jsem se dočetla) se shazuje nejhůře.

 Ale to že bych měla něco začít dělat i s těmito partiemi ,mě donutily tyto 2 důvody :

 - vždycky potom co jsem si vyprala džíny jsem je stěží dopla . A v posledních týdnech se mi v rozkroku udělalo pár dírek, (které mi mamka zakryla záplatou ze starých džínů :D )

-když si v obchodě zkouším oblečení (nejčastěji trika, košile) ,buď je nedopnu, a nebo dopnu , ale jsou pod tím vidět ty špeky :D :D (košile, trika) a u džínů/šortek ty třeba vůbec nepřetáhnu přes zadek, stěží je natáhnu na stehna, ale dál už ne. :(


Uff.. toto všechno bylo na vysvětlenou ,proč jsem konečně donutila opravdu pořádně cvičit.


Článek jsem začala psát někdy v Dubnu a dnes je 5.5. a když zrekapituluji celý měsíc a kousek května tak...

Jak jsem psala na začátku dřív jsem se donutila 2x-3x za půl roku ke cvičení, nebo k nějakému většímu pohybu (za ty špeky na těch partiích, může hlavně to ,že jsem skoro furt seděla doma buď u PC, notebooku nebo TV. A do školy i ze školy jsem jezdila jen autobusem a největší "námahu" jsem na zš měla jen v tělocviku a od prváku ani to ne )

Jo je to mnohem častější, buď konkrétní cviky, a nebo dlouhé procházky, s kámoškou po městě, nebo se (ségřiným) psem jen tak.

A co konkrétně jsem dělala bych vám ráda napsala do dalších článků , tak se těště :))